Jak to říci?

Pravidlo číslo jedna zní: „Mluvit pravdu“. Jakkoliv je to pro vás těžké, buďte k dítěti upřímní. Nevyhýbejte se jasnému sdělení. Určitě nedávejte dítěti falešné naděje, že se časem k sobě s partnerem vrátíte. Pokud už víte, jakým způsobem uspořádáte praktické fungování s dítětem po vašem rozchodu, citlivě mu svojí představu nastiňte – tj. buďte připraveni, že s ohledem na věk dítěte je možné zohlednit i jeho názor či přání. A nezapomeňte, že pomyslnému ideálu, který může být pro mnoho rodičů nedosažitelný, je promluvit o tom všem společně, v klidu a bez výčitek.
procházka s dcerkou 
Pravidlo číslo dvě: „Nepomlouvat partnera“. Určitě pomůžete vašemu dítěti smířit se s tak náročnou životní situací lépe a rychleji, pokud nebudete druhého partnera obviňovat z rozchodu, urážet či na něj před dítětem křičet. Ani manipulativní věty typu „Co teď budu sám/sama dělat?“ nebo „Já jí/mu ukážu!“ do rozhovoru s dítětem nepatří. Zkuste si představit, že dítě stojí na dvou pilířích, jedním je táta, druhým je máma. Když mu jeden z nich zošklivíte, nemůže se o něj opřít a vyrůst v dospělého.
 
Pravidlo číslo tři: „Nemusíte říkat vše.“ Dítě nemá rozhled dospělého, spoustu vztahových věcí pochopí, až když vyroste. Vše, čemu nerozumí, v něm jen zvyšuje míru zmatku a nepochopení. Vaše dobrá práce musí jít přesně opačným směrem. Vysvětlujte jen to, co se dítěte přímo týká a jen způsobem, který je vhodný pro jeho věk. Cílem není mu podat precizní obraz toho, co se mezi vámi stalo. Vaším úkolem je situaci pro něj zpřehlednit. Také z něj nedělejte vrbu nebo za každou cenu „dospělého“ parťáka.
 ručička na ulici
Pravidlo číslo čtyři se týká především vašich očekávání, jak bude dítě reagovat: „Dítě má právo chovat se dětsky!“ To může znamenat pestrou škálu reakcí od křiku a kopání po tichý pláč nebo rádoby věcné otázky. Mohou si myslet, že jsou středobodem rodinného vesmíru a jsou nadmíru důležití, což je paradoxně může vést i k dojmu, že to právě ony můžou za rozchod rodičů. Není tedy vůbec od věci, sdělit i takovou jasnou okolnost rozchodu, že je to záležitost rodičů, dítě za ní rozhodně nemůže, a přestože rodiče se rozchází, dítě mají oba rádi nadále.
 

3.3
09