Když jsem byla malá, tak jsem si přála malého papouška. A vy se možná divíte, že jako malé dítě jsem si přála papouška, protože v mém věku, když jsem byla dítě, tak všichni chtěli psa nebo kočku. Sice ano, tohle je pravda, ale já jsem vždycky chtěla papouška, a to z toho důvodu, že ho měla naše paní učitelka na základní škole. Věřte mi, že jsme jako děti byly z papouška opravdu všichni u vytržení. Papoušek byl opravdu krásný a barevný a taky uměl říkat deset slov. Takže si jistě dokážete představit to, že s papouškem byla opravdu veliká sranda. A kdy jsem tohle řekla svým rodičům, že bych chtěla už konečně nějaké vlastní zvíře, tak jenom pokrčili rameny a řekli, že když budu chtít křečka anebo králíka nebo morče, takže mi určitě vyhoví.

Já jsem jenom tak zakoulela očima a trochu jsem se styděla a řekla jsem, že bych si přála nějakého papouška. A moji rodiče se na sebe podívali a vůbec nemohli věřit vlastním uším. Já, že chci papouška? A prý kde jsem tohle vzala? Tak jsem jim řekla, že naše paní učitelka na základní škole má doma taky papouška a že je opravdu hodně šikovný a že je krásný.

Jenomže když potom moji rodiče zjistili že takový papoušek stojí dost peněz, tak mi ho zatrhli. Protože paní učitelka měla nějakého krásného papouška, za kterého dala deset tisíc korun. A tohle si moji rodiče rozhodně nemohli dovolit. Ani nevíte, jak mě to moc mrzelo a bolelo mě to u srdce. Nakonec jsem dostala andulku a taky malého křečka, za což jsem taky byla velice ráda. Je jasné, že malé děti budou za jakékoliv zvíře vděčné, protože jsem velká milovnice zvířat. A nyní mi je už třicet let, tak jsem si pořídila už svého papouška. A sice na nějakého velkého vzácného, ale takového přiměřeného, i když jsem za něj dala pět tisíc. A je to opravdu můj velký oblíbenec a papoušky mám moc ráda.