Když jsem se poprvé setkal jako šestnáctiletý mladík s výpočetní technikou, nabízela skvělé hry a pamatuji se, jak jsem jednou u hraní her vydržel být vzhůru dlouho do noci, což mi pak způsobilo nemalé problémy následující den. Zkrátka jsem to přehnal, protože ta hra byla jako droga, chtěl jsem stále víc a víc a proniknout hlouběji do herního systému a vytěžit z něj maximum. Tato cenná zkušenost mi později posloužila k uvědomění, že se člověk může snadno stát na hraní her závislý, a že mnohem lepším řešením trávení volného času je vlastní kreativita, nikoli pasivní herní zábava.

Od té doby sice uplynula řada let, ale dodnes jsem si tento životní model uchoval a počítačové hry jdou mimo mě. A kdybych měl zorganizovat zábavu pro přátele, například na firemním rautu, na svatební oslavě nebo na oslavě narozenin, pozval bych raději na tuto akci kouzelníka. A to nejen kvůli samotným kouzelnickým trikům, nýbrž pro více osobního kontaktu s živým člověkem.

Být nablízku s živými lidmi znamená vyskytovat se v energetickém poli, každá živá bytost vyzařuje energii a snadno si to uvědomíte například tehdy, budete-li objímat stromy, jak to s oblibou dělávala herečka Květa Fialová. Já považuji za klíčový pokud možno každodenní kontakt s lidmi na fyzické úrovni, nikoli jen skrze digitalizovaná prostředí, jako jsou mobilní sítě a internet. Lidé by se měli více osobně stýkat, více se navzájem dotýkat nebo dokonce objímat. Je to zcela přirozené a kontakt s kouzelníkem k tomu může přispět značnou měrou. Nepřirozené je naopak odcizení, kdy si s někým píšete po e-mailu, ale jste od sebe velmi vzdáleni a to pak může po určité době vyústit v pocity frustrace, beznaděje a dokonce deprese. Být někdy sám je naprosto v pořádku, ale být stále osamělý, to už je patogenní stav, který by se měl řešit.