Narozeniny jsou bezesporu poměrně významným dnem v životě každého člověka. To platí zvláště, pokud zrovna slaví jubileum. A ačkoliv máme oslavy narozenin spojeny především s dětmi, je jasné, že bychom neměli opominout ani dospělé. I ty přeci jen potěší přání a dárek, především pak od přátel a rodiny. Tady je však otázkou, do jaké míry. Problematická může být například oslava 50. narozenin. Tento věk je totiž obvykle pokládán za počátek stáří, což si mnozí uvědomují. V tomto věku také začínají nabývat na intenzitě zdravotní problémy a komplikace, které se nahromadily během života. Na druhou stranu, důchodový věk je ještě poměrně daleko. Není to tedy něco, na co by se většina z nás těšila.

Přesto je pravdou, že si i tento věk zaslouží oslavu. Můžeme se na to dívat tak, že jsme rádi, že jsme se takového věku dožili – i když to již není nic až tak výjimečného, jako tomu bylo před několika sty lety. Zkrátka, neměli bychom se na to dívat jako na počátek stáří. Dobrá, ale co když nejsme oslavenec, který má toto jubileum, nýbrž příbuzný či přítel někoho, kdo jej slaví? V takovém případě můžeme být na rozpacích. Měli bychom to jen tak přejít pouze popřáním, abychom onomu člověku nepřipomínali jeho věk, nebo je lepší uspořádat skutečnou oslavu, která k takovému jubileu patří? Rozhodnutí není zrovna jednoduché.

Zde bychom měli vzít v úvahu především oslavence samotného. Měli bychom se jej zeptat na názor, a tím se řídit. To však není možné, pokud bychom chtěli uspořádat oslavu jako překvapení. V takovém případě se musíme spolehnout na to, že onoho člověka dostatečně dobře známe, abychom dokázali správně posoudit, co by si přál. Pokud si na to netroufneme, je dobré si promluvit s jemu blízkými lidmi, a spolu s nimi se domluvit. Jejich pomoc budeme stejně potřebovat, a je tak větší šance, že se trefíme do vkusu oslavence.

Narozeniny jsou bezesporu poměrně významným dnem v životě každého člověka. To platí zvláště, pokud zrovna slaví jubileum. A ačkoliv máme oslavy narozenin spojeny především s dětmi, je jasné, že bychom neměli opominout ani dospělé. I ty přeci jen potěší přání a dárek, především pak od přátel a rodiny. Tady je však otázkou, do jaké míry. Problematická může být například oslava 50. narozenin. Tento věk je totiž obvykle pokládán za počátek stáří, což si mnozí uvědomují. V tomto věku také začínají nabývat na intenzitě zdravotní problémy a komplikace, které se nahromadily během života. Na druhou stranu, důchodový věk je ještě poměrně daleko. Není to tedy něco, na co by se většina z nás těšila.

Přesto je pravdou, že si i tento věk zaslouží oslavu. Můžeme se na to dívat tak, že jsme rádi, že jsme se takového věku dožili – i když to již není nic až tak výjimečného, jako tomu bylo před několika sty lety. Zkrátka, neměli bychom se na to dívat jako na počátek stáří. Dobrá, ale co když nejsme oslavenec, který má toto jubileum, nýbrž příbuzný či přítel někoho, kdo jej slaví? V takovém případě můžeme být na rozpacích. Měli bychom to jen tak přejít pouze popřáním, abychom onomu člověku nepřipomínali jeho věk, nebo je lepší uspořádat skutečnou oslavu, která k takovému jubileu patří? Rozhodnutí není zrovna jednoduché.

Zde bychom měli vzít v úvahu především oslavence samotného. Měli bychom se jej zeptat na názor, a tím se řídit. To však není možné, pokud bychom chtěli uspořádat oslavu jako překvapení. V takovém případě se musíme spolehnout na to, že onoho člověka dostatečně dobře známe, abychom dokázali správně posoudit, co by si přál. Pokud si na to netroufneme, je dobré si promluvit s jemu blízkými lidmi, a spolu s nimi se domluvit. Jejich pomoc budeme stejně potřebovat, a je tak větší šance, že se trefíme do vkusu oslavence.