Inkoustové pero

Předchůdcem současných propisek bylo inkoustové pero. Dva ocelové hroty sevřené a zesílené v koncovém bodě, který vytvářel souvislou dráhu po papíře, zná lidstvo již několik stovek let. Původní inkoustová přírodní náplň je dnes nahrazována syntetickou a mezi námi jsou stále překvapivě lidé, kteří upřednostní plnicí pera před klasickými propiskami.

První kulička v plnicím peru

Největším úskalím plnicího pera byl ohebný hrot, který po určité době, nebo neopatrným zacházením ztrácel na svých vlastnostech. To bylo také důvodem k tomu, že se jistý John Loud zamyslel nad svým vynálezem prvního kuličkového pera. Bylo to v roce 1888, jednalo se o hrot s kuličkou, která se otáčela pod nádobkou s inkoustem. Pohyb kuličky na sebe vázal náplň, ale prakticky bylo možné využít psací nástroj pouze pro psaní po drsném povrchu dřeva nebo kůže. I přesto byl objev v tomto roce patentován.

Kuličková propiska

Vynález kuličky plněné inkoustem však lidé nemohli využít na papírový podklad a tak postupně upadl v zapomnění. Teprve v první polovině 20. století oprášil novinář maďarského původu László Biró vynález pohyblivé kuličky, aby celý princip zdokonalil. Pohyboval se v tiskárně, kde se využívala speciální barva, která na rozdíl od inkoustu velmi rychle na vzduchu zasychala. Se svým bratrem, který pracoval jako chemik, vytvořili ještě hustší tekutinu, s níž bylo možné psát jak po papíře, tak i po textilním povrchu nebo po plastech. Zrodila se první kuličková propiska.
V roce 1938 byl vynález patentován, ale jelikož byl vynálezce židovského původu, musel uprchnout před nacisty do Argentiny. Z prvních propisek sice občas unikal inkoust, ale i přesto byl prodej licencí na výrobu úspěšný. Značný profit však patřil v této oblasti Američanu Miltonu Reynoldsovi. Ten totiž původní vynález jednoduše okopíroval, podařilo se mu jej zdokonalit a několik let své výrobky úspěšně prodával.

Dnešní podoba kuličkového pera pochází od Francouze Marcela Bicha. Ten byl na rozdíl od Reynoldse poctivý, koupil si licenci na Maďarův vynález, ale jeho úpravy tvaru psacího hrotu a inkoustové náplně navždy skoncovaly s odkapáváním inkoustu, s kaňkami a rozdílnou tloušťkou čáry. Až budete tedy držet propisku v ruce, budete mít alespoň představu, jak nesnadnou cestu musel tento výrobek ujít, než se dostal právě k vám, do vaší dlaně.